BAZÁREK

AKCE

PŘESPOLÁKY

ODKAZY

CONNECT GARMIN

GEOCACHING

NEKUŘÁCKÁ.cz

web-cams4u.com



mlatil`s site

Sten a Iva blog

Tomčovo stránky

pět prcků

Galerie

Nostalgie

Rajče fotky

Hasáček

Vodr fotky

Ježura fotky

Mallorca 2014


Super týden (tedy přesně 8 dní), parádní počasí, výborná parta Rychlých Per, to byla letošní Mallorca. První 2 dny rozjezdové, třetí „výzva“ dojet až na Formentor se povedla, pak zase lehčí čtvrtá etapa. Pátý den jsme poprvé vyjeli do hor a stálo to za to. Šestý den opět dle Romana „flákárna“ :-) a sedmý den královská etapa přes 2000 m nastoupáno, super sjezd a výhledy nad přístavem Sóller a pak zpět znovu přes kopec do Palmy. Osmá etápka jen tak na vyjetí před odletem přes 2 kavárničky, tj. 2 krát cortado, agua con gas a naranjas :-) Tolik km jsem nikdy za 8 dní nenajel!!

pár fotek jako obvykle na rajčeti - http://pkocik.rajce.idnes.cz/04.2014_mallorca

Day 1

126 km

Day 2

109 km

Day 3

204 km

Day 4

123 km









Day 5

128 km

Day 6

117 km

Day 7

135 km

Day 8

96 km











Březen 2014 – Špičák z Weissovny




Únor 2014 – pohled ze Špičáku „na Alpy“




Leden 2014 – a pak že není sníh :-)




TAK JAKEJ BYL TEN ROK 2013?

Myslím, že dobrej. Málokdy se tady vyjadřuji k jiným než sportovním nebo dovolenkovým tématům a nebude to jinak. Už druhým rokem připravuji takovou roční knihu výběru fotek, nyní jsem už u listopadových a musím říct, že jsme toho prožili letos celkem dost. Zima byla ve znamení sjezdovek a běžek a nebo běžek a sjezdovek :-). Toto označení u mě vyvolává klasickou debatu mezi běžkařem a sjezdařem: Běžkař: „dnes jsem byl na lyžích a zítra půjdu na sjezdovky“ a sjezdař: „jo, to já byl dneska na sjezdovkách a zítra půjdu na lyže“. A to nemluvím, že jsme také pákrát byli na snowboardu …

První větší akcí letošního roku byla Horská výzva, kde jsme si se Štěpánem užili celkem dlouhou procházku po Šumavě. Start ve 23:30, noční běh ze Zadova na Javorník, svítání při stoupání od Zlatého potoka (610mnm) na Huťskou horu (1170mnm) nad Zhůřím, pak seběh na Turnerovu chatu, při Vydře na Čeňkárnu a nahoru na Srní, pak při kanálu na Rokytu, Antýgl, hupky dupky na Filipku, kolem Korýtka na Kvildu a pak už jen přes Přilbu na Zadov. Silný zážitek, i teď když to píšu, tak mi šimrá v žaludku.

Léto začalo dovolenou ve Slovinsku pod Triglavem, ve vesničce Dovje. Týden plný túr pod a okolo Triglavu, nádherné hory. Triglav jsme sice nezlolali, ale jako příprava a obhlédnutí terénu pro příště ideální. Po horách následovalo moře. Jak by řekla Kačka L. „ .. do teď jsme byly na skautu a teď začne dovolená :-) ..“. Sjeli jsme dolů na jih Istrijshého poloostrova a 4 dni se koupali a potápěli poblíž městečka Fažana.

Ihned týden po dovolené jsme si střihli s Jirkou Bike Adventure v Dolní Moravě pod Králickým Sněžníkem. „Detailní“ zápis je o trochu níže. 2 dni parádního bikingu, další nové zkušenosti se závodem tohoto typu a možná někdy příště zas.

Toto léto jsme sportovně věnovali dálkovému plavání. Děti to začalo bavit a i my s Péťou jsme si zkusili nějaký ten závod. Nakonec jsme objeli 7 závodů a Martin byl mezi klukama ročník 2002 druhý v Českém poháru.

První zářijový víkend začíná již tradičně Baroko maratonem. Pěkné stabilní počasí, sluníčko, ne horko, pohodová atmosféra a pěkný krosový závod. Příští rok jdeme zas.

A poslední akcička, která stojí letos sportovně za zaznamenání byl HROB, tedy horský orientační běh. Byli jsme se Štěpem již podruhé, takže mazáci. Tentokráte to bylo v okolí Vyššího Brodu, v Čechách i v Rakousku. 27 km v sobotu a 25 km v neděli, oba dva dny okolo 1000 m převýšení, v sobotu parádní podzimně-zimní počasí, v neděli déšt a 5°C.

Tak tedy vše nej nej po celý příští rok, ať se vám daří co si přejete a ať vám k tomu slouží zdraví,

přejí Kočíci





BA 2013 – Dolní Morava

Asi po 2 letech jsem opět našel nějakou chuť zkusit orientační free order Bike Adventure. Byla to má jubilejní desátá „Poděbradka“, což ale v mém podání nic neznamená, protože dělám chyby jako poprvé :-). Zeptal jsem se tedy Jirky Lopaty jestli by to se mnou zkusil a on, že jo, ale že to pro něj bude poprvé. Já na něj: „poprvé nebo po desáté, to máš fuk“. Říkal jsem si, předám mu něco ze svých „zkušeností“ a snad mu uvisím v háku :-). V sobotu jsme měli startovní čas až 10:54 a tak jsme měli čas na předstartovní přípravu, jako například koupě nového mapníku … Vyrazili jsme po směru hodinových ručiček, s klasicky přehnaným záměrem, objet celé kolo „ciferníku“. Samozřejmě, že jsme to nemohli stačit a to ještě jsme si udělali neplánovaný výlet do Polska a tím jsme museli vynechat jednu „50“ a po dalším zkontrolování času i prémiovou stovku. Posledních 20 km jsme jeli jako časovku, ale stejně jsme přijeli pozdě. Po 1. dnu jsme byli 42. z 84, 98 km, 2358 m převýšení. Pěkný výlet. V neděli jsme si řekli, že na sever nepojedeme a tak jsme si zapsali body jen jihozápadních kontrol, aby nás to tam netáhlo. Opět parádní vyjížďka, ale bohužel opět malá chybka, která nás potom stála nějaké ty minutky v cíli a tím bodovou srážku. Celkově jsme to vytáhli na 37.místo, ale jsem si jist, že příště máme na to atakovat i první dvacítku v MM+ (což jsou důchodci se součtem věku více jak 80 let :-)). 66 km, 1691 m převýšení. Super parádní víkend. Díky Jirko.





Pár fotek od JaFy - http://jafajtl.rajce.idnes.cz/Kosove_na_BA_2013/

GPS sobota - http://www.sports-tracker.com/#/workout/kocik/eit7p9v9aolbiu5r

GPS neděle - http://www.sports-tracker.com/#/workout/kocik/b93e96185h64enqg

Dovje

První týden dovolené jsme trávili ve Slovinské vesničce Dovje ležící přímo na začátku údolí Vrata, na začátku Triglavského národního parku.

1. den - Tominškova a cesta Prag - 1100 m prevyseni, 17 ferratových úseků nahoru, 3 dolu plus nějaké kramle. Jesteže jsme sli tímto smerem, obracene by to dolu bylo nic moc.
2. Ze Staré Fužiny (u Bohinjskeho jezera) na Planinu Laz, prevyseni 550m
3. Alzajev dom na sedlo Luknja, 800 m prevyseni
4. Planica - 200m prevyseni obriho mustku , impozantní pohled dolu
5. z doliny Krma na Konske sedlo - 1100m prevyseni, max vyska 2093mnm.
Celkem 3750m nahoru a dolu.
Super tyden, oblast urcite stoji za prechod (3-4 dni) s pokusem o Triglav.

Horská výzva – ZADOV 2013




Ani nevím kdy nás to se Štěpánem napadlo, asi někdy na podzim 2012, kdy to byl rok potom co jsme zkusili HROB, že bychom se zase někde proběhli. Na Lobezském Botokrosu jsme si asi ve Štědrodenní euforii řekli, že taková horská výzva by mohlo být to pravé. To bylo pořád fůra čau, takže ok. První termín na přihlášky byl do konce března, ale to na potvoru mě pořád bolely achilovky, tak jsme rozhodnutí posunuli o měsíc později. První společný trénink zaměřený i noční běh byl závod zvaný Nočník a byl to noční orienťák dvojic. Posledního dubna jsme přihlásili tým k.o.ště. Pak někdy vkvětnu jsme si zkusili delší noční běh, no delší, bylo to asi 23 kiláků okolo Kozlu, Maršál, Raková a zpět a byl to jeden ztěch dlouhých tréninků, které jsme zkusili. Na pátek 7.6. den před závodem jsme si naordinovali odlišnou strategii. Já spal do 8:15 a pak až šel do práce a Štěpán zase šel zpráce dřív a dal si dvacet po obědě. Ve 4 odpo jsme vyrazili směr Zadov. Registrace ok, rychle. Nejbližší jídlo bylo hore kopcom vhotelu Churáňov, jedna 12°Prazdroj a šupky do spacáku za autem. Ležíme a pozorujeme cvrkot jak přijíždí další borci. V22:30 jsme vylezli a začali připravovat batohy a co na sebe. Lehce před půl 12 jdeme na start a ještě pokukujeme po soupeřích jak někteří mají na sobě jen kraťasy a triko sdlouhým rukávem. No uvidíme, teplota má být přes noc 6°C (pozn. kránu o potoka v údolí prý byly stupně 3). START. Jdeme a na silnici nahoru khotelům pomalu začínáme klusat. Na startu jsme byli skoro poslední a tak někoho sem tam překlusáváme. Před sebou visíme had čelovek jak stoupá po sjezdovce nahoru. Pak jsme vběhli do lesa a přišly první kluzké kořeny a kameny. Asi na třetím km vidím kulhající dívčinu a poznávám Pepu Vlka spartnerkou Vandou. Sakra. Kotník. Jak jsem se pak dozvěděl dali to až na první občerstvovačku a to ještě bloudili. To je morál !! My si to tak klušeme dál a najednou vidíme jak část naší skupiny uhýbá doleva dolů do lesa a některé světlušky to valí dál po cestě. Na ty ještě zařvali, ale asi 20 dvojic před nimi si to prý až o 8 km prodloužili. Tady musím ještě jednou a velmi poděkovat Štěpánovi, protože on měl trasu tak parádně a svědomitě načtenou a vrytou do paměti, že vlastně pořád věděl kudy máme jít a co nás čeká. Pak následoval prudký seběh kpotoku Losenice a trial po kořenech a kamenech podél něj. Pak následoval výběh pod Popelnou horu a krátké přeběhnutí silnice Kašperky-Stachy. Těsně před začátkem stoupání na Javorník nás doběhl první chlupáč. Hřebenovka zJavorníku na Královský kámen by za dne a chůzí byla pěkná tůra, ale vnoci sčelovkou a poklusem jsme si museli dávat sakra pozor na vyvrknutí kotníkuJPak už jen seběh do Řetenic a první občestvovačka. Poté seběh dolů ke Zlatému potoku a při něm až na most necelé 2km před Rejštějn. Tady byla nadmořská výška cca 610 mnm a začali jsme stoupat na Huťskou horu 1187 mnm. Celkem kopec. Během tohoto stoupání se začalo pomalu rozednívat a zhvězdiček se vylouplo slunce. Romantika. Nádhera. Pak snídaně (rohlík se salámem) na Zhůří a zase dolů na Turnerku. Pak cestou na Čeňkárnu říkám, že máme za sebou maraton, a že stím budu muset něco dělat, protože je to můj třetí maraton a pořád se zhoršuju. První za 3:42, druhej za 4:51 a dnes za 6:50 hod J. ZČeňkovo pily na Srní to bylo 2,5 km a vpůlce jsme sundali kalhoty a odsud již ve stejných podkolenkách, kraťasech i triku.Team k.o.ště.Nahoře na Srní jsem začal tuhnout a cesta při kanálu na Rokytu (asi 7 km) byla nekonečná. 100m „běh“ 100m chůze. Na Rokytě jsem dal půlku čokolády a cestou na Filipku to celkem šlo. Tady cesta nebyla značená vůbec, říkali, že máme jít po žluté a ta vedla úplně jinudy než na mapě. Líbilo se mi také jak na startu nám říkali, že značení tratě je jen orientační, že se máme držet mapy! Pozor, mapa byla menší A4, podle který by se dalo jet tak autem a ne běhat po lese. Na kopci nad Filipkou jsme značku ztratili a tak jsme naslepo odbočili, že tam snad bude Filipka. Jo byla, ale značení na Kvildu zase žádné a tak jsme prý mohli po silnici a nebo po žluté. Ted když na to koukám tak na mapě co jsme dostali byla cesta jinak než na webu. No nic. My šli kus po silnici, kde jsme si dorvali chodidla a pak zbytek po žluté. Na Kvildě 67.km a poslední občerstvení. Posledních 9 km znamenalo překonat Přilbu 1218 mnm a pak již jen nekonečný seběh dolů do cíle na Zadově. Máme to za sebou, krásnej výlet, počasí nám více než přálo a proto také myslím, že až puchejře odrostou, vodřenej rozkrok se zahojí, začneme chodit ze schodů i popředu, tak na to budeme ještě hodněkrát vdobrém vzpomínat. DÍKY Štěpe.

...tak trika už jsou hotový …




Nočník 2013

pěkná akce, noční orienták dvojic, psali smíšených, ale i tak jsme nastoupili se Štěpánem, abychom si zkusili noční běh. Byl to sice orieták, ale pár kontrol bylo netradičních, například dle obraázků poznat písničku (1 ze 3 jsme dali) nebo vyřešit intergrál (o to jsme se nesnažili a tipli, že to bude nekonečno … netrefili jsme) a nebo kontrola Kaamasutra :-). Tu jsme dali za 2 boody ze 3. Svázali nás dohromady a měli jsme projít takovou překážkovou dráhu – koukněte na fotky, sranda … za 3 boody to bylo, že sameček vezme samičku vzhůru nohama a pronese ji. Ňák jsme se nedohodli, kdo si lupne v zádech, když ponese toho druhého, tak jen za 2 boody :-) - příští rok bych šel zas. Zde fotky, výsledky ….

Zima 2012/2013

byla dlouhá, ale parádní. Někdy to vypadalo jako že už začně jaro, ale ke konci na velikonoce se zcela otočilo počasí, začalo sněžit, za víkend napadlo dobrých 15 čísel a přes den teplota nešla přes minus 3 st. Lyžovali jsme, běžkovali, snowboardovali o 106. Začali jsme na běžkách na Božáku v polovině prosince, pak první víkend na Javoru, sice pršelo, ale když je to poprvé, tak to vydržíš :-) Vánoční prázdniny ve znameni ranního sjezdování a odpoledních běžek nebo snb. V lednu pokračoval běžkařský seriál SKI&BIKE Česko – Bavorský pohár zívodem na Špičáku, další víkend jsme si dali krasný mrazivý výlet okolo Polomu. V únoru vyšly super jarní prázdniny, azuro a plno sněhu. Březen začal Krňoulovo memoriálem, pak plavecké závody ve Zwieselu, další víkend (asi jedinný) kdy vysvitlo sluníčko byl Skadi Loppet na Šachtách a nakonec velikonoce netradičně ve znameni sněžení a mrazu (ale překvapivě asi jedna z nejlepších lyžovaček za zimu). K vclikonocům sice patří vajíčka, ale my si dali pstroužky :-)

Krasná to byla zima, která jak je venku vidět, se nechce vzdát … ale ona povolí

Když mrzne až praští a je sluníčko, tak běžky jsou nejvíc :-)




Veselé vánoce a pohodový celý příští rok 2013

přejí Kočíci




Kolik lidí je na fotce – a kdo :-)



Malá příprava na zimu - :-)




V září 2012 se kromě jedné zásadní akce nic nestalo, protože jinak jsem byl celou dobu na nějaké služební cestě. Ta akce se jmenovala pracovně Weisshorn, ale nakonec jsme trochu „slevili“ a vydali se na druhou stranu z Zermattu. Vyrazili jsme ve středu večer (asi v půl 9) od nás (a to jsem byl ještě v půl 2 v Berlině na jednání) směr Mnichov, kolem Bodensee až někam na první passo, kde jsme chvilku dospali. Ráno hurá pod Zermatt, zaparkovat auto, přebalit věci a taxikem do Zermattu.

První metry jsme bravurně zvládli zubačkou a z výšky 2800 jsme už museli po svých. Ze začátku paráda, cesta klesala až do 2500, kde začal první ledovec a pak stoupání na chatu Monte Rosa (2883 mnm). Tady jsme přespali ve winterraumu a další den ráno před 6 vyrazili nahoru na chatu Margherita, která je ve výšce 4554 mnm. Dorazili jsme okolo půl 4 a stále bylo pěkné počasí, ale již byly vidět mráčky nesoucí změnu. Pozměněný plán byl ráno si odskočit bez báglů na Dufourspitze a pak dolů. Změna počasí přišla k večeru a v celou noc celkem slušně foukalo, sněžilo, mrzlo, takže jsme „raději“ nespali a drželi střechu :-) Nevím jaký byl průměr brufíků na hlavu, ale já když jsem si dal třetí, začal mi bolet žaludek víc než hlava, tak jsem toho radši nechal. Okolo 10té ráno se počasí trochu umodřilo a pustilo nás dolů /plán Dufourspitze jsme přehodnotili někdy v průběhu noci :-)/. Cesta dolů v mlze, větru a za nového sněhu, který zavál díry v ledovci, byla řekl bych dobrodružná. Jo, do jedné z těch děr jsem zalít, ale Jirka přede mnou a Papír za mnou mě zase v pohodě vytáhli nahoru... Na chatě Monte Rosa jsme si trochu odfrkli a potom sešli ještě pod ledovec, kde jsme bivakovali do neděle. Pak už jen zase zubačkou dolů, kávička v Zermattu a cesta domů. Byly to intenzivní 4 dni a velká zkušenost co jsou to trochu větší hory než ty naše šumavské. Pár fotek zde.

Srpen utíká jako voda a asi je to tím, že je pořád co dělat. Začátek byl ve znamení dobrého vínka, i když letos jsme byli asi na nejkratší možnou dobu, jen na 2 večírky. Bydleli jsme v hotelu Beatrice uprostřed nechorských vinic, poblíž Čejkovic, kde jsou Habánské sklepy, ale také výborné víno Sýkora (nakoupili jsme si asi 15 litrů a už dochází).

Další víkend v sobotu jsme byli na triatlonu v Ejpovicích, přesnějí tedy, Martin závodil a my mu dělali servis. Když nepočítám duatlon v Letkově, kde se neplavalo, protože do nádrže déšť spláchnul bahno, tak to byl Martinovo první tri závod. Plavalo se 200 m a myslím že pro všechny benjamínky to byla velká zkušenost, po startu se to mlelo jako na Havaji, tak se to snažili všichni napálit a pak to zase ke konci plavání nešlo :-). Kolo asi 4 km a běh 1 km také nebyl zadarmo, ale dopadlo to ok a krásné 3. místo pro Marťu.

Minulou sobotu jsme vyrazli do Domažlic na plavecko-cyklistické soutředění. Na Radbuze jde plavání od desíti k pěti, spíše k nule, a naše trenérka, jako asi 90% lidí prchá do Slavie. Tak šéf trenérku soustředění dělala Peťa a asi-stenta jsem ji dělal já :-) Dopoledne jsme trénovali a odpoledne byl cyklo výlet. Děti plavaly výborně a protože jich byl lichý počet, tak jsem musel nastoupit do štafet. No, nebyl to lehký úkol a Lukášovi jsem skoro stačil a moc mi neuplaval. Ještě, že si děti myslely, že jsem to dělal schválně :-) Asi nejlepší výlet byl na koupání do lomu, kde mají podvodní pozorovací kabinu. Nevšední zážitek, mohu jen doporučit – www.lomecek.cz

No a hned z plaveckého soutředění jsme se přesunuli na florbalové, tedy jen Martin a my zbylí jsme si dnes dali Orientační chod na Štuperku, pohodovej orienťák okolo Krkavce, se startem a cílem v cyklobufetu na Štuperku. Áďa si s sebou vzala kámošku Áďu a náš tým KoKr vyběhal krásné 6. místo ze 13ti týmů.





Korsika 2012

1.den čtvrtek 5.7.
odjezd v 4.45 ráno z Touškova směr Korsika přes Německo, Rakousko, Itálii a trajektem z Livorna do Bastie na Korsice. Několik zastávek na občerstvení.
V Livornu jsme byli dostatečně brzy a v 17.10 jsme se stavěli do fronty na trajekt. V 19 h skoro prázdným trajektem vyplouváme. Cesta trvá 4 hodiny. Na čas v 23.00 vyjíždíme z trajektu a jedeme dál směrem na jih po pobřeží. Snažíme se najít místo na dospání.

2.den pátek 6.7.
5.30 ráno se probouzíme v autě u moře. Vidíme východ slunce a jedeme dál podél moře hledat kemp. Jsme domluveni s Noskama, že se další den sejdeme v kempu Rondinara, kde má být krásná a vyhlášená pláž na Korsice.
Byli jsme trochu zklamaní. Pláž bylá plná řas, sem tam nějaký odpadek, spousta zakotvených lodí, žádné vlny. Kemp byl úplně plný, tak jsme se rozhodli, že vyrazíme směr zpět na Porto Vecchio. Zde jsme asi na 3. pokus našli kemp /byli jsme i v nuda kempu :-)/. Kemp Bella Vista, sice dále od moře, ale spousta místa, krytý eukalyptovými keři. Dalším příjemným překvapením byl bazén s výhledem na moře. Postavili jsme stany a vyrazili k moři, popojeli asi 4 km na pláž. Pláž bezvadná, našli jsme i stín pod machcii /bororvice na korsice/. Šnorchlování, plavání, stavění hradů z písku. Odpo jsme vyrazili na pláž pod kempem asi 1 km. Večer ještě bazén.

3.den sobota 7.7.
v noci přijeli Nosci /kod k braně do kempu je 2004A a jak jsme zjistili od ostatních, je tomu tak již několik let:-)/, ráno dospávali a pak jsme vyrazili opět odpočívat na pláž. Opět plavání, šnorchlování, stavění a mazání dětí, které se připejkaly na sluníčku. Odpoledne koupání v bazénu.


4.den neděle 8.7.
výlet do Bonifacia, krásné starobylé městečko na bílých útesech vysoko nad mořem. Procházka po městě, návštěva pizzerie, ochutnávka místního domácího vína a výlet lodí podél skal a jeskyně s výkladem / bohužel jen ve francouzštině/. Zmrzlina a zpět do kempu. Ještě cestou zastávka na koupání v Rondinaře a stejný pocit jako poprvé, koupání jak na Balatoně, řasy, nic vidět v moři.

5.den pondělí 9.7.
ráno balení stanů, koupání v bazénu, nákup ovoce a vína v Portu Vecchiu a přesun do hor směr Zonza. Kemp jsme našli, ale ještě před kempováním jsme se vydali na Col de Bavella, kde jsme vyrazili na 1.pěší túrku na skalní okno. Okruh měl cca 8 Km, pár zastávek na focení, svačinu. Na skalní okno až nahoru vylezl Martin a Petr, já s Adou jsme fotily. Při sestupu jsme si dali v místní kavárně kávu, Pietru /což je korsické kaštanové pivo/, zmrzlinu. Ubytování v kempu v Zonze. Příjemný, prostorný kemp pod stromy. 

6.den úterý 10.7.
některé z nás vzbudila ráno až dodávka, která přivezla do kempu bagetky, croassanty, či různé dobroty. Bylo 8 hodin a troubení bylo takové, jako když vjíždí parník do přístavu. Po snídani jsme vyrazili přes info centrum v Zonze na výstup na Punta Vaca Morta /1300 m.n.m./ Na mapce psali, že během cesty jsou magnifiques výhledy, a měli pravdu. Na vrcholu jsme si dali sváču a sestupovali dolů. V příjemné vinárničce ve stínu pod stromy jsme dali Pietru, opět místní vínko a děti se osvěžily nanuky. Odpoledne jsme šli ještě výlet na 70 m vysoký vodopád L`Ghajddu, cesta vedla částečně vodou. Při cestě nazpátek jsme se koupali v říčce nad vodopádem. Byla celkem chladivá, 16°C.



7.den středa 11.7.
ráno opět budíček s bagetami, pak balení stanů přesun na Col de Bavella, na vodopády Polischellu. Známé kaskády, ve kterých se skáče, koupe, klouže..... Zvolili jsme cestu vedle kaskád, že si je prohlédneme a zvolíme podle náročnosti, kde začneme sestupovat. Vylezli jsme k 5.kaskádě / je jich 12 /. Užili jsme si spousta skákání, koupačky, klouzačky, a adrenalinu. Pak nás čekal přesun autem na Col de Vergio 1460 m.n.m., kde je kemp na přespání pro borce na GR 20. I my jsme měli před sebou 4 denní přechod, 3 noci na refugiích v horách. Jana zvolila trasu, vymyslela logistiku aut. Vše klaplo. Na místo jsme dorazili až kolem 20 h, stavíme stan, jen ten malý, který bereme na přechod, já a Péťa spíme pod plachtou. Balíme 2 velké a 2 malé batohy, všechny věci, jídlo, pití, stan , spacáky, karimatky.... Vše co budeme 4 dny potřebovat. Celé balení už probíhá skoro za tmy, tak snad nic nezapomeneme. Jo ještě ešus, a nějakou lžičku a vidličku, hrneček.

8.den čtvrtek 12.7. 
ráno Petr a Robert vstávají v 6 h a odvážejí auta do Corte, kde snad 4 dny vydrží. To, co jsme zapomněli dát do auta, poneseme celé 4 dny na zádech / Adélka třeba plyšovou berušku /. Já s Janou ještě zalézáme do spacáku. Kluci se vrací zpět malým autobusem z Corte v půl 10 a vyrážíme všichni v 10.15 h na 1.den našeho horského přechodu GR 20.
Když si dáváme batohy na záda, máme pocit, že to nemůžeme zvládnout unést po celou dobu. A to spoustu věcí nesly děti
Za chvíli jsme se s batohy nějak sžili a už jsme si užívali výhledů na Lac de Nino, kde se pásly koně, krávy, kozy.
Kolem 18 h jsme dorazili do cílové stanice Refugio Manganu 1600 m.n.m. Stavíme malý stan, Petr spí venku. Vaříme si večeři, aby se nám trochu odlehčil batoh. Děti vytuhly, my dáváme rozlévané vínko /čúčo / a hupky dupky do spacáku, abysme si odpočinuli před dalším dnem.


9. den pátek 13.7.
ráno nás budí borci od půl 6. Vyráží na trasu co nejdřív, bez horka. My vyrážíme na pohodu v 8.10 h, máme před sebou velké převýšení, ale děti běží jako srnky / asi jim budeme muset něco do batohu přidat /. Cestou opět pěkné výhledy, zastávky na focení, svačiny, odpočinek. Potom sestup do údolí na Refugio Petra Piana 1800 m.n.m. Příjemný pán, malý krámek se základními potravinami, kupujeme špagety a boloňskou, pietru, colu a jdeme vařit a stavět stan. Našli jsme odlehlé místo, paráda . Vedle stanu teče potok, koupačka v jezírku. Opět dáváme rozlévané vínko a ochutnávku místních salámků a sýrů /mňam/. Děti jsou zase nějaký čerstvý, hrajou na schovávanou a běhají jak divý.
V noci strašně fouká, Petr s Robertem využívají místních stanů, které tu stojí celou sezonu, a dají se pronajmout. Snad přestane foukat

10.den sobota 14.7.
ráno vstáváme v 7 h, a vyrážíme opět na pohodu v 9 h, dnes nás čeká kratší a ne tak náročná trasa. Trochu fouká, ale to vůbec nevadí, okolí je prostě úžasné. Svačíme na kameni a koukáme na jezera Lac de Melo a Lac de Capitelo, vypadají z výšky, že jsou kousek od sebe a výškově stejně, ale je mezi nimi 200 výškových metrů.
Zase sestup do údolí, malý výstup a už vidíme další Refugio L Onda 1600 m.n.m., ještě k němu musíme sejít.
Sprchy, špagety, rajčatová omáčka, pietra, vínko, nutela, výborná káva, ale "ten vrchní je nějakej divnej".
Jdeme brzy spát, stále trochu fouká a dokonce spadlo i pár korsických kapek. To byl celý déšť, který jsme zažili.

11.den neděle 15.7.
celou noc a ráno dost fouká. I přesto borci vstávají od půl 6 a jsou i víc oblečení. Musíme vyrazit, čeká nás nejdelší trasa /velké přřevýšení/ a trochu obava ze silného větru, který bude nahoře, musíme vystoupat do 2120 m.n.m. Vyrážíme přesně v 8 h a už chceme být nahoře a vlastně už co nejvíc dole, myslíme, že tam tolik nefouká. Velké převýšení zvládáme velmi rychle, skoro bez zastávek. Pod kopcem z druhé strany dáváme svačinu a postupně se svlékáme. Už je to o dost příjemnější. A hlavně borci, kteří jdou proti nám, mají jen trička a kraťasy.
Cíl naší poslední túry je ve Vizavoně. Ještě cestou se stavíme na Aguiles Angles, koupačka, skluzavka, svačina. Potom už přidáváme do kroku, abysme stihli vlak, který jede z Vizavony a odveze nás do Corte. Usedáme do pěkného moderního klimatizovaného vláčku. Pietra, cola, bramburky, nanuky. V Corte je cíl naší cesty. Všechno klaplo, trasy, počasí, logistika, žádný úraz. Jani díky, bylo to parádní!
V Corte jedeme hned do kempu, sprcha, děti koupačka v řece. Ještě vyrážíme na večerní prohlídku Corte. Večeře v restauraci korsické menu.

12.den pondělí 16.7.
ráno přes Col de Vergio na druhou stranu Korsiky k moři, už se všichni těšíme na koupačku a relax. Jedeme až do kempu k moři Arone. Už v 16 h koupačka, velké parádní vlny, které svlékají plavky a brýle

13.den úterý 17,7.
ranní výběh po pláži a pak
celý den relaxaceu moře s přestávkou na oběd ve stínu. Večer večeře v rybí restauraci s výhledem na moře, výborné rybí menu a růžové vínko.

14.den stčeda 18.7. 
ráno balíme stany a pak jdeme ještě do 11 h na pláž, koupačka na západním pobřeí. Loučíme se s Noskma, ti mají ještě namířeno do St.Floran. Krátká procházka v červených skalách Calanche a zpět přes Col de Vergio a Corte na druhou stranu Korsiky do Bastie. Kemp je na východní straně Korsiky, tak stíháme za den koupání na dvou různých plážích. Kemp je velký, vybavený, bazén, animační programy. Večeře, poslední místní vínko a jdeme spát, abysme se vyspali před cestou domů

15.den čtvrtek 19.7.
ráno vstáváme v 8 h, balíme stany, poslední koupání v moři asi 2 hodiny, poslední lovení mušlí. Vyrážíme směr Bastia na trajekt, máme čas, tak necháváme auto ve frontě a jdeme ještě na krátkou procházku po Bastii, dáváme poslední zmrzlinu. Ve 13 h začínají auta najíždět na trajekt, je o dost plnější než před 14 dny. Ale vyrážíme na čas. Hrajeme šachy, karty, človeče. Sledujeme Tor de France. Mírné zdržení při vyloďování, ale v 18 hod vyrážíme směr domov. Cesta dobrá, bez problémů. Parádní dovolená, díky všem.
Určitě se na Korsiku ještě vrátíme, stálo to za to, a i když jsme toho viděli hodně, ještě ne zdaleka všechno



Náš 4denní přechod GR20 z Col de Vergio (přesněji Castellu di Vergio) do Vizzavony.

12.7. Col de Vergio - Refugio Manganu, 570 m převýšení, 7.5 hod hrubý čas, 6 hod čistý, musím říct, že těch 5:45 hod co psal nějaký průvodce, by byl asi slušný běh, ale možná to berou pro turisty „nalehko“ tj. jen se spacákem a foťákem :-)

13.7. Refugio Manganu na Petra Piana - 870 m převýšení, 7.30 hod hrubý čas, 6 hodin čistý, super etapa s výhledy na Lac Melo a Capitello. Parádní refuge a ještě lepší obsluha.

14.7. Refugio Petra Piana na refuge Onda, 5,5 hod celkem, 4:10 čistý čas. Krásná hrebenovka, na konec pak klesání 500 m do tábořiště. 400 m převýšení, byl to odpocinkovy den, ale třetí kriticky a jsme pěkně servaný.

15.7. poslední etapa z Ondy do Vizzavony – na začátek nás čekal výstup ze 1400 m.n.m. na hřeben 2100. Celou noc pěkně foukalo a vítr neustával ani ráno, kdy jsme vyrazili. Místami na hřebínku foukalo jako prase, tak jsem si Áďu chytnul za popruh jejího batohu, aby mi neuletěla. Být asi ještě mlha nebo déšt, tak jsme do toho nešli. Za sedlem se vítr zklidnil a ns čekal „jen“ sestup do 900 m.n.m., který jsme si zpestřili koupáním v tůňkách kaskád Anglais. GPS záznam.

Pro priste: lehká péřová bunda, v létě nalehko bez stanu i karimatky (ubytování stojí místo 6 €/osoba, 10 €/osoba), solární panel na mobil, tape páska, na refuge jde koupit jídlo i večeře o 3 chodech (15-19 €), i snídaně (8 €). Koliky na prádlo. Sůl. Krém po opalování.

Detailní popis GR20: http://corsica.forhikers.com/gr20

Ohře 2012

11 lodí , 6 dětských pádel, 11 sudů, 2 vaky, 19+21 km, (z Lokte na Hubertus a v neděli do Vojkovic) 30 a 28°C, 3 litry rumu, 1 slivovice, 1 jameson, asi 3 kila buřtů, 3 klíšťata, žádné votočení se a mnoho a mnoho dalších zážitků,. To byla Ohře během minulého víkendu. Super akce, vyšla parádně.





Giro di Italia 2012

tak zas po roce jsme vyrazili kouknout, jak se jezdí světová cyklistika. Letos asi hlavně z důvodu dovolené jsme vyrazili až ve čtvrtek na večer a první noc přespali klasicky v kempu v Glorenze. V pátek jsme si dali ze severní strany Stelvio, odpo dolů a protože bylo Stelvio neprůjezdné, museli jsme to do Bormia objet přes Livigno. V sobotu byl naplánovaný obávaný kopec Mortirolo. Bylo to fakt prudký, což znamená hodně fotek :-) V 11. zatáčce je památník Pantaniho, u kterého se asi musí zastavit a vzpomenout. Byl to borec. Pak jsme nahoře shlédli průjezd Gira, které čekal ještě sjezd z těchto 1700 m.n.m. dolů do 500 m.n.m., údolím do Bormia (1200 m.n.m.) a odtud na doposud nejvyšší bod kam kdy Giro vyjelo, na Stelvio 2760 m.n.m. Slušná porcička. Na Stelvio jsme se pak my vydali v neděli cestou domů. Počasí celé tři dny super a kopce jako vždy parádní a výživné. Příští rok to chce minimálně na 4 dny :-) .... a trochu více potrénovat než letos ....



 Bělohrad 2012doprovod Adélky a soustředění a nebo naopak :-)

celý minulý týden jsem byl s Adélkou v lázních, a protože Áďa má vždy dopoledne procedury a školu, tak jsem vyrážel na kolo. Počasí vyšlo úplně super a tak ze sportovního pohledu to bylo náramné soustředění.

ně žiraf, tolik žiraf pohromadě nemají prý nikde v Evropě, tygři, opravdu impozantní kočičky, které váží okolo 350 kilo, buvoly, celkem slušně velké stádo oddělené od návštěvníků jen dle mě malým příkopem :-), tak jsem se k nim vůbec neotáčel zády, abych je měl pod kontrolou, ale hlavně protože jsem měl červený batoh :-), nosorožci, sloni, ale i ptačí svět a vodní pavilon, u dětí to vyhráli surikaty

Pěkný den, můžeme doporučit.



Druhý závod série Becker Cup

tentokráte to byla časovka v Malesicích, pořádaná teamem Plzeňské časovky.

Martin jel na Adélky kole (tímto ji pozdravujeme do lázní) a tak jsem jako mechanik nezklamal, protože Aďa má kolo o mnoho novější, ale zase pro změnu jsem zapomněl foťák. Na mobil to nemá cenu fotit, takže no photo :-(

 

Velikonoční prodloužený víkend

Tak jsme ho upálili, nebyl to Giordano, ale náš vánoční stromek :-)

 

V sobotu jsme byli na plaveckých závodech v Tachově. Áda i Martin si zaplavali hodně osobáčků a Martin si den osladil o pár medailí.

V neděli se pak jel první závod bikové série Becker Cup, kde jsem jako mechanik zcela propadl, když Martin hned v prvním kopci namotal přehazovačku do drátů. Po následném zjištění problému, to bylo ohnutou patkou a totálně levnou asi čínskou přehazovačkou Sram 3.0. Do příštího týdne, kdy se pojede v Malesicích to musím dát do pořádku ...

 

O posledním březnovém víkendu jsme byli na florbalovém turnaji v Sokolově a v neděli na prvních orienťácích, ze kterých je pár fotek. Nějak poslední dobou není slina na psaní. Možná po velikonocích až pojedeme s Adélkou do lázní :-)

Zima skoncila, začalo jaro. Z krásný tvrdý pisty se stala rozměklá břečka, ale zase o to víc chutná Weissbier na sluníčku. Nahoře na Javoru odtál asi metr sněhu, ale pořád z turistických ukazatelů koukají jen směrovky. Koukněte na to a pár dalších prosluněných fotek z lyžovačky na Javoru.

 

Ádo,vitej doma

tak zítra už budeme doma zase všichni. Adélka trávila předchozí týden v nemocnici na Lochotíně, kde ji minulou středu připravili o apendix. Bylo to celkem rychlý. Ráno šla do školy, v poledne ze školy k babi, že ji bolí břicho a večer už ležela na sále. Je to statečná holka, už se na ní těšíme. Posíláme jí foto ze Šumavy.

 

Konečně zima :-)

Jak si ten chládek užíváte? V pátek byly pololetní prázdniny, tak jsme vyrazili nahoru. Teplota klesala spolu s nadmořskou výškou a na Špičáku se usadila okolo čtrnáctky pod nulou. Nahoře na Javoru (a na Špičáku prý také) byla dopoledne okolo minus 17°C. Při těchto teplotách je sice pro obličejovou část příznivější slalomová lyže, ale zase nadruhou stranu, nízké teploty odradily mnoho lidí a proto volba lyže s větším poloměrem byla dobrá. Po hodince a kousek jsme toho měli dost, spíš tedy naše prstíky (na rukou i nohou) a tak jsme se stáhli rozmrznout na základnu. Odpo jsme trochu potrénovali bruslení na běžkách na tratích za nádražím na Špičáku. Stejně jako v pátek jsme to zopakovali v sobotu. V neděli ráno teplota klesla na -20°C. Řekli jsme si, že tedy trochu počkáme až bude alespoň těch našich minus 15-16. Když už jsme se rozhodli, že půjdeme, zbrzdily nás na dalších 30 minut moje přeskáče, které jsem nechal v sobotu v kufru a po mrazivé noci měly flexi asi tak 200, tj. byly tvrdé jako kámen. Dal jsem je na půl hoďky na topení a mohli jsme vyrazit :-) Byl to parádní mrazivý prodloužený víkend a prý takovéto teploty mají pokračovat, tak se máme na co těšit. Pár mrazivých fotek jako obvykle na rajčeti.

 

První polovina ledna 2012

Leden běží jako voda, ale zatím neproběhla tak nějak významná akce (alespoň pro mě), která by mě rozepsala. První víkend byly v sobotu běžkařské předháňky na Špičáku a v neděli florbalový turnaj v Tlučné.

Další týden jsem chodil do rachoty v zámoří, kde jsem udělal fotografickou zkušenost co je to „white out“. To je když je tak minus 10°C a fouká alespoň 60 kiláků za hodinu a do toho sněží. To pak když jedete autem, tak si vidíte tak akorát na přední haupnu. Další víkend byl další turnaj ve florbale, tentokráte v Plzni na Doubravce. Pak jsme jeli na hory, v neděli Javor, ale vydrželi jsme tam jen hodinu, protože těch lidí tam bylo fakt dost. Tak jsme šli na snowboardy, já také.

 

Vánoce a Silvestr 2011

Vánoce a doba mezi nimi a Silvestrem utekly jako voda, sněhu bylo tak akorát, na Silvestra ještě krásně nasněžilo, ale bohužel na Nový rok teplota +5°C a déšť tu idylku trochu pokazily. Ale i tak to byl týden plný lyžovačky, 30.prosince i v historických kostýmech, snowboardingu a na Silvestra super procházky zasněženým lesem okolo Ludwigstahlu a Zwieslerwaldhausu.

 

JaLo-mtbo

Jaryk







2006-11























































































 

 

 

Vyzkoušejte nový webhosting b.cz. Nejkratší doména 2. řádu na českém trhu.